Jak lze vertikální zahrady zalévat
Vertikální zahrady doporučuji zalévat automatickou závlahou. V přírodě se zálivka děje automaticky, a není v lidské přirozenosti rostliny denně zalévat, i když to někdo dělá rád.
Mnohdy se dá zálivka nakonfigurovat do automatického režimu samospádem ze záchytného zásobníku umístěného nad vertikální zahradou. Pro dobré pěstitelské výsledky doplníme substrát substancemi, které umí v sobě pro rostliny zadržet vodu po delší dobu. Stejně prozíravým opatřením je možnost doplňkové zálivky jiným způsobem alespoň ve velice suchém období. Ale určitě existuje odolný sortiment rostlin, který by to zvládl i bez ní.
My zkoušíme napojení na odpadní vodu tzv šedou – z mytí nádobí a z koupelny. Přepadem se dá regulovat hladina vody v zásobníku a stejně přepadem přebytek vody do odpadu. Zálivkový okruh je pak regulován napojením čerpadla přes časový spínač. Dle konkrétních okolností lze tento systém modifikovat. Hodí se především na vertikální zahrady menších a středních velikostí do domácností na balkóny, terasy a podobně. Protože systém vertikálních zahrad funguje jako čistírna odpadních vod, je možné takto pročištěnou vodu vracet do okruhu užitkové vody, například na zálivku, mytí a podobně.
Většinou odporučujeme závlahu v uzavřeném okruhu: Předpokládá dostatečně velkou zásobní nádobu umístěnou v místnosti. V této nádobě se dá sledovat kvalita vody, a udržovat hladina živin na správné úrovni bez složité a drahé technologie. Dopouštění vody je možné například z vodovodního řádu, regulace hladiny je podobná jako u splachovacích WC. Přepad do odpadu je spíš pojistkou. Voda se většinou spotřebuje – odpaří.
Za nejméně šťastné řešení považujeme otevřený okruh. Voda z vodovodu je nasycena živinami, prohnána vertikální zahradou a vypuštěna do kanalizace. Spomínám ho jenom proto, že jsme se s takovým návrhem řešení již setkali v pokročilé fázi realizace. V první řadě jde o plýtvání draze upravenou pitnou vodou. Ta se-aby byla rostlinám k většímu užitku – nasytí ve vhodném poměru živinami, a po projítí systémem vertikální zahrady jsou její přebytky svedeny do kanalizace – čím zatěžuje životní prostředí drahými chemikáliemi.
Kontrola závlahy se děje vlhkostním čidlem, kontrola hnojení a dávkování živin i závlahová dávka můžou být zapojeny přes počítač a satelitní systém . Lze využít inteligentní systémy řízení domu nebo aplikace do androidů. U větších vertikálních zahrad se tím náklady na m2 rozpočítané na celou plochu příliš nezvednou.
Teplota zálivkové vody je taky důležitá. Některé rostliny nesnášejí, když se zalévá výrazně chladnější vodou než je teplota prostředí kořenů. Přijímání vody substrátem je nejlepší, když je voda o něco teplejší. Proto se nejvhodnější zalévat odstátou vodou, teplota které se blíží teplotě okolního prostředí a to v ranních hodinách před úsvitem. Některé vertikální zahrady je však vzhledem k stanovišti a typu substrátu nutné zalévat několikrát denně, zejména v teplejším období.
Při stanovení závlahové dávky vycházíme ze srážkového průměru stanoviště.
V žádném případě nepoužíváme srážkové čidlo. Srážky přijaté vertikální zahradou jsou i na návětrném stanovišti minimální. Je lepší používat spíš čidla reagující na vlhkost substrátu.